Zlatý výhled

Zlatý výhled se před námi otevírá jako mapa, i když to tak vždycky není. Všechno záleží na počasí. Na slunci obdivujeme Szrenicu, tyčící se nad Sklářskou Porębou, a o kousek dál Sněžné Kotly, kde sníh může vydržet až do srpna.

V mlze a samotě se před námi rozprostírá temná krajina Krkonoš, která žárlivě střeží poklady ukryté v nich. Před staletími se je snažili ukrást chamtiví zlatokopové. Jejich chamtivost se setkala s hněvem Rubenczala – Ducha hor, který na ně vrhal blesky. Říká se, že dodnes v některých částech Krkonoš a Jizerských hor jejich kosti stále bělají.

Na jaře se svěží zeleň stromů mísí se sněhovou bělostí, která se drží na vrcholcích hor a v ledovcových karech. Krásný je i podzim. Bukové listí pokryté rzí a zlatem znemožňuje odvrátit zrak. Není divu, že zde trávil čas hledáním inspirace jeden z největších malířů hnutí Mladé Polsko, Wlastimil Hofmann.

Krásné je to i za teplých letních nocí za úplňku. V dálce je slyšet houkání sov a šumění řeky Kamienna. Lesy v noci skrývají mnoho tajemství a objevují se v nich tvorové neviditelní lidskému oku. Nejsou ani dobří, ani zlí, takže by neměli být souzeni. Jsou jako divoká semínka.

Zlatý výhled je jedním z nejnavštěvovanějších míst ve Sklářské Porubě.