Krkonoše

Nejvyšší a bezesporu nejznámější pohoří Sudet. Díky velmi dobře rozvinuté turistické infrastruktuře (síť turistických tras, horské chaty, lyžařská zařízení) jsou již po staletí cílem horských turistů a lyžařů.

Jejich nepochybná krása, množství přírodních kuriozit, ohromující panoramata a jedinečná atmosféra přitahují umělce a lidi citlivé na přírodní krásy okolí. Jedinečná fauna a flóra láká do Krkonoš přírodovědce a přírodní badatele.

Krkonoše se táhnou v délce 36 km od Szklarského průsmyku - panství Jakuszyce (886 m n. m.) na západě k Lubawské bráně (511 m n. m.) na východě.

V krajině zřetelně exponovaný Hlavní hřeben Krkonoš - Slezské hory, táhnoucí se od Szklarské Poręby do Sněžského průsmyku, a nejvyšší vrchol Sudet - Śnieżka (1 603 m n. m.) vždy vzbuzovaly obdiv a respekt. hory, proto se Krkonoše nazývaly Krkonoše. Krkonoše, stejně jako většina hor, se liší od severu a jihu. Od severu mají polské hory tvar výrazného hřbetu se strmě se svažujícími svahy, zatímco od jihu se česká část pozvolna zvedá s navazujícími hřebeny, přerůstajícími ve vyšší a vyšší horské hřebeny.

Geologicky patří Krkonoše do celku zvaného Karkonosze-Izerský blok. Od západu po Przełęcz pod Śnieżką, končící na východě Równií pod Śnieżką, jsou budovány variskými granitoidy. Samotná Sněžka je tvořena převážně metamorfovanými rohovci a zbytek hřbetu na východ od ní tvoří převážně proterozoické ruly, slídové břidlice, žulové ruly se zelenými kameny, slepence a droby na úpatí.
Současná podoba Krkonoš je výsledkem variských orogenních pohybů z doby před asi 300 miliony let, po nichž následovalo období eroze a denudace. Poté byla hlavní masa hor opět vyzdvižena během třetihorní alpské orogeneze. Vlivem orogenních pohybů a následných období eroze a denudace získaly Krkonoše charakteristický vzhled širokého hřbetu, z něhož vyrůstají kopule jednotlivých vrcholů.

Nejatraktivnější prvky krkonošského reliéfu však vznikly v období intenzivní eroze během zalednění (pleistocén) a po ústupu ledové pokrývky. Výsledkem těchto procesů jsou postglaciální kary klesající se skalnatými stěnami, na jejichž úpatí se nacházejí výsypky a náplavové vějíře i dnové, boční a koncové morény, rybníky a ledovcová jezera nacházející se v Kocioł Wielki Staw, Kocioł Mały Staw, Wielki Śnieżny Kocioł.

Vysokohorské, téměř polární klima a povětrnostní vlivy také přispěly k vytvoření mnoha fantasticky vytvořených skal rozesetých po celých Krkonoších: Poutníci, Slunečnice, Paciorki, Twarożnik, Trzy Świnki, Koňské hlavy a Slezské kameny.
Na některých skalách v Krkonoších najdete tzv ventilační kotle.
Klimatické podmínky v Krkonoších jsou mnohem drsnější, než by napovídala výška těchto hor. Podnebí zde odpovídá evropským vysokým horám. V Krkonoších je průměrný pokles teploty 0,6 stupně. C ve výšce 100 m. V důsledku toho jsou teploty např. ve Szklarské Porębě o 4-5 stupňů vyšší. C vyšší než ve Szrenici.

Roční srážky na Szrenici a Velkém Szyszaku přesahují 1 400 mm a na Sněžce - 1 200 mm. Pro Krkonoše jsou v zimě velmi charakteristické usazeniny ve formě námrazy, které pokrývají budovy, stromy a dokonce i stébla trávy ledovým jehličím. Nepochybné kouzlo Krkonoš umocňují potoky a řeky stékající strmými skalnatými údolími, často přes balvany, vytvářející kaskády a vodopády v údolích roklí. Nejvyšší a nejkrásnější vodopády jsou Kamieńczyk a Szklarka.

(*) - text založený na materiálech KPN a "Karkonosze" od Marka Staffa