Skalice

Hluboko v krkonošských lesích, kde řeka Kamienna oddělovala Krkonoše od Jizerských hor, leží tajemné místo, zapomenuté časem. Toto je Skalice – dalo by se říci alchymistická výheň starých mistrů, jejíž plameny jasně doutnaly a okolní vzduch se chvěl výpary skalice, která se zde vyráběla.

Slovo SKAlice je alchymistická zkratka: Visita Interiora Rectificando Invenies Occultum Lapidem, což znamená: „Prozkoumejte nitro Země a destilací najdete skrytý kámen.“ Alchymisté tím mínili kámen mudrců, po kterém toužil po staletí.

Skalici založil v roce 1773 Christian Preller – muž s duší badatele. V retortách a alchymistických nádobách se zde zrodila kyselina sírová – mocná kapalina, která v sobě skrývala jak ničení, tak umění tvoření. Sloužila k vykreslování písmen na pergamen, barvení rouch hodnostářů a k výrobě střelného prachu, který se ozýval na bojištích.

Nebyla to však obyčejná továrna – toto místo navštěvovali králové a cestovatelé s neklidnými dušemi. Sám Fridrich Vilém III. a jeho žena se zde zastavili, aby obdivovali dovednosti řemeslníků, Isabella Czartoryská se zvědavostí procházela mezi kouřícími pecemi a John Quincy Adams nasával atmosféru této mimořádné země, kde se věda prolínala s magií.

Vitriolenia se nacházela poblíž stezky vedoucí k vodopádu Szklarka a sloužila jako místo odpočinku pro unavené cestovatele. Dnes je Vitriolenia jen příběhy a legendami, které se toulají mezi mechovými skalami a stromy a připomínají nám, že alchymisté kdysi v tomto údolí vytvářeli elixíry a králové a básníci žasli nad zázraky skrytými v srdci hor.