Lovci pokladů

Dnes se jim hovorově říká Valonové, ačkoli s Valonem nemají nic společného, ​​jelikož sem migrovali z Itálie, Benátek, Francie a Španělska. Byli to hledači nerostů, kteří v Krkonoších a Jizerských horách hledali drahocenné rudy a minerály.

Německy mluvící horalé je nazývali Venediger nebo Walen. Toto jméno pochází ze slova „Welsche“, které označuje cizince – obvykle lidi mluvící románskými jazyky.

Hledači zlata a drahokamů nejen mluvili cizím jazykem, ale měli také odlišnou kulturu. V horách po sobě zanechali stovky nesrozumitelných znaků a symbolů vytesaných do skal. Jsou považováni za autory tzv. Valonských knih, které obsahují popisy, jak a kde hledat poklady ukryté v horách.

Okolo nich vzniklo mnoho legend, zejména v 19. století, kdy se v oblasti začal rozvíjet cestovní ruch. Jedním z badatelů historie hledačů pokladů byl slezský etnolog profesor Will-Erich Peuckert, znalec legend a lidových pověstí, který vyprávěl, jak se starý obyvatel Kobyly Łąky v Jizerských horách náhle rozpovídal, když se začalo mluvit o skrytých pokladech. Zlaté jámy pod Vysokou Kopou, řekl, už byly prohledány, ale „Starý hrad!“ Musí to být začarovaný hrad a zlato musí být zakopáno tam.

Záznamy o zlatě lze nalézt také ve Sobieszówské valonské knize. Zde je jeden z nich: „V Jizerské louce najdete mnoho zrnek modrého drahokamu, kvalitní rudy, ryzího zlata a stříbra a dalších kuriozit. Také v Bukovci, poblíž osady Jizerka, stojí opuštěný hrad a v kameni je vytesána postava muže, který dvěma prsty ukazuje kříž na skálu, zatímco voda teče vlevo a vpravo. Hledejte tam zlato.

Buďte tedy bdělí, poutníku, a rozhlédněte se. Kdo ví? Možná někde v lesním zapadákově a divočině na vás čeká poklad nebo... zkáza.“